Bez mužů to nejde

 

Už když jsem byla na základní škole, věděla jsem, co chci jednou dělat. Že chci být sloupkařka a rozdávat rady lidem jako Phoebe Halliwellová. Viděla jsem se v bytě, jak sedím v ušáku, vedle notebooku mám hrnek čaje a nadšeně píšu další radu svému čtenáři. 

V té době pro mě byla AI jen sci-fi a tehdy by mě ani nenapadlo, že moje práce bude jednou v ohrožení. Ne vždy je ale život takový, jaký si ho vysníme. Někdy narazíte na spoustu zvratů, se kterými se musíte vypořádat, i když vás to stojí vzdát se na chvíli svého snu.

Proto jsem se dnešní článek rozhodla věnovat právě lásce.

Ve svém životě jsem si toho prožila tolik, že už se nechci nechat mást minulostí a neustále se k ní vracet. Jak bych pak mohla sdílet své zkušenosti, kdybych bloudila v kruhu? Už je čas z něj vystoupit a teprve po třicítce začínám chápat, o čem ten život vlastně je. Stejně jako Phoebe i já pochopila, že láska se nehledá násilím. Vždyť ta dvě slova spolu vůbec nejdou dohromady. A zatímco násilí plodí jen další násilí, se kterým musíte uvnitř bojovat, protože vás jinak naprosto paralyzuje, možná se někdy stačí jen zastavit, nadechnout se a přijmout své skutečné já.

Cesta k lásce vede skrze vás samotné a neotevře se, pokud jí to nedovolíte. Pokud budete uvnitř uzavření a budete žít ve strachu, uzamknete i velkou část sebe sama. A to si přece nikdo nezaslouží.

Byly časy, kdy i já tvrdila, že člověk zvládne projít životem sám. Ale jaký by to byl život, kdyby nikdy nepoznal skutečnou lásku? A myslím, že právě v tom spočívá smysl našeho života. Ne v hledání lásky, ale v jejím přijetí.

A i když jsem feministka bojující za práva žen i za lidská práva obecně, neznamená to, že zvládneme žít bez mužů. Pravda je taková, že nezvládneme. Ne všichni muži jsou gauneři, kteří ženu vnímají jako něco méněcenného. Ne všichni muži při první příležitosti podvádějí. Ne všichni muži vás uhodí. Muži tu jsou, aby nás doplňovali, stejně jako jsme tu my, abychom doplňovaly je. Stejně tak i někteří muži vnímají ženy jako někoho, kdo se je nebojí podvést, jakmile k tomu dostane příležitost. A jsme všechny takové? Samozřejmě že nejsme.

Nemá cenu snažit se pochopit muže. Jediné, co opravdu stojí za to, je důvěra a otevřenost. Protože bez těchto dvou vlastností nemůžete vybudovat upřímný a láskyplný vztah. Vzpomínáte si na první cuknutí koutků rtů, když jste viděli svou polovičku a nemohli jste se přestat usmívat? Vzpomínáte si na první objetí? Nebo na to, jak se vám rozbušilo srdce pokaždé, když jste četli jeho vzkaz?

To všechno v nás zanechává láska.