No fakt. A taky na hudbě. A já jsem se dnes rozhodla
popovídat o tom, proč píšu tak, jak píšu, a že jsem na psaní asi nejspíš vážně
závislá.
Nedávno jsem onemocněla. A musím říct, že takhle zle mi nebylo snad ani tehdy, když jsem měla před pěti lety covid. Přesto jsem už za dva dny, kdy jsem byla ještě dehydratovaná, popíjela ORS roztok na rehydrataci a kňourala, že už vážně potřebuju psát, cítila obrovské nutkání něco tvořit. Prostě cokoliv psát. Jenže jsem si připadala slabá. Tento stav bych přirovnala k absťáku. Když jsem ještě kouřila, měla jsem téměř totožné příznaky pokaždé, když jsem si delší dobu nezapálila. S prvním vdechnutím nikotinu pak přišla obrovská úleva a já se hodila do pohody.
Stejně to mám se psaním. Jakmile nasadím sluchátka, pustím
si playlist ke psaní (protože pro různé druhy psaní mám různé playlisty) a
popadnu klávesnici, všechno ze mě spadne. A já jsem zase jako doma, připravená
psát další příběhy.
Psaní ale není jednoduché. Musím být v tom správném
rozpoložení. Ne jeden autor se mnou bude souhlasit, že se těšil, až začne zase
psát, sedl za notebook a nic. Najednou jako kdyby byla veškerá inspirace pryč.
Co s tím? Já jdu obvykle dělat něco jiného. Nikdy nepíšu na sílu, protože pak
vznikají bláboly.
Když ale cítím, že je múza poblíž, nemám problém sedět u
psaní celé hodiny. Vždy, ale opravdu vždy, musím mít na uších sluchátka. Když
vytvářím další příběh, potřebuju se kompletně odstřihnout od světa a ponořit se
do toho dalšího. Proto mám sestavené i playlisty, které evokují náladu dané
postavy nebo rovnou celé pozadí příběhu.
Jak asi víte, už zhruba dva roky mám rozpracovanou vedlejší
linku ze světa The Matrix točící se kolem filmové postavy Mouse. Jen jsem
přidala novou postavu Marx a novou crew. Proč Marx? Protože jsem dlouho
přemýšlela nad něčím symbolickým a napadlo mě jméno Mary Phoenix – zkráceně
Marx. Nekomolím ale původní příběh, spíše rozvíjím linku ještě před
vysvobozením Neo. Zaměřuju se i na všední činnosti v Zionu, které nám ve
filmech nebyly ukázány, protože se snažím soustředit také na lidskou stránku
příběhu, ne že by jí snad ve snímcích bylo málo. Zkoumám psychologii, ale i
fyziku, protože ta je důležitá. Koneckonců právě fyzika inspirovala mou knihu
Sny.
Nebudu lhát, ale hrozně by mě zajímalo, co by na můj příběh
říkaly Lana Wachowski a Lilly Wachowski :D
Každopádně příběh o Marx a Mouseovi nikdy nevyjde v knižní
podobě. Proč? Zkrátka proto, že nemám autorská práva. Na blogu můžu prezentovat
příběh jako fanfikci, ale nesmím z ní mít žádný zisk. A upřímně? Vůbec mi to
nevadí. Protože Matrix mi toho dal hodně a já na tomto díle nechci ani náhodou
parazitovat. Příběh vytvářím spíše jako vzdání úcty právě Wachowským.
Ale co víc? Příběh o Marx je pro mě zároveň posilovnou.
Takovou tou tvůrčí posilovnou, kde se můžu vyřádit, vybít (pardon, vypsat) a
být úplně mimo realitu. Vlastně ne tak úplně.
Myslím, že každý autor by si měl rozšiřovat obzory a
neustále na sobě pracovat. Pokud si někdo myslí, že vydá knížku a „už je ze mě
spisovatel“, tak bych ho vyvedla z omylu. Není. Já mám venku dvě knihy, ale
spisovatelkou bych se nikdy nenazvala. Preferuju spíše slovo „autorka“. A to z
prostého důvodu. Vím, že mám mezery, na kterých musím ještě hodně zapracovat.
Mí čtenáři sice říkají, že když čtou mé příběhy, cítí
skutečné emoce nebo se jim před očima formují jako živé filmy, ale já chci být
přece jen o něco preciznější. Jsem od přírody empatička, takže chci pořádnou
nálož emocí :D
Spoustu svých příběhů také skládám na základě svých snů.
Není to tak ale vždy, někdy si však řeknu, že daný sen stojí za to přepsat a
trošičku upravit. Někdo si sny zapisuje do snového deníku, já z nich vytvářím
básně nebo mini příběhy. Některé z nich se dokonce dostaly i do Snů.
A jak to vidím s vydáním další knihy? V současné době mám
hotové dvě básnické sbírky, ale na vydání se necítím. Aktuálně pracuju na
novele Nahá v šedém okně. Snad dílo neproměním v kýčovitý brak, protože
momentálně trochu stagnuju. Ale i o tom je tvoření. Někdy to zkrátka nejde.
Někdy to jde naopak samo. A někdy není od věci dopřát si maličkou pauzu a
ponořit se do jiné činnosti 😊
Žádné komentáře:
Okomentovat