Už když jsem byla na základní škole, věděla jsem, co chci jednou dělat. Že chci být sloupkařka a rozdávat rady lidem jako Phoebe Halliwellová. Viděla jsem se v bytě, jak sedím v ušáku, vedle notebooku mám hrnek čaje a nadšeně píšu další radu svému čtenáři.
No fakt. A taky na hudbě. A já jsem se dnes rozhodla
popovídat o tom, proč píšu tak, jak píšu, a že jsem na psaní asi nejspíš vážně
závislá.
Píše se sobota 25. dubna 2026 a je právě 22:41. A já sedím u notebooku, jak jinak než se sluchátky na uších, abych sepsala dnešní článek. Původně jsem si ho šetřila na některý den v týdnu, ale jsem přesně v tom rozpoložení, kdy musíte psát a psát a psát a psát. A o čem bude řeč dneska? O hudbě! Jak jinak.
Protože už nějaký ten pátek píšu příběh ze světa Matrixu, který se odehrává před vysvobozením Nea, dbám hodně na detaily. Co mi ale v poslední době (zase) vrtá hlavou, je biogel. Co je tahle prapodivná tekutina zač? A jak fungují kapsle?
