Trip hop není hudba, která by se snažila zalíbit každému. Pomalý, temný a introspektivní, zkoumá osamělost, odcizení a vnitřní neklid, místo aby nabízel jednoduchou útěchu. Je to hudba pro ty, kteří se nebojí dotknout reality, a snad právě proto ji mnozí nechápou.
Co
dělají ti introverti v pátek večer? Přece sedí doma se sluchátkama na uších a
filozofují nad životem, případně si brnkají na kytaru, dávají dohromady
imaginární kapely nebo píšou básničky o tom, jak je život na hovno. Já se
dneska topím v hudbě celý den. Od rána jsem poslouchala tu novou písničku od
Dogstar, teď mi tu jede Stella Rose a já si říkám, jak být ještě lepší hudební
publicistka?
Snad každý z nás alespoň jednou v životě zaslechl spojení jako „jednoduchá písnička“. Když jsem nedávno psala jednu Zaprášenost pro musicserver.cz, na moment jsem se zasekla nad tím, jestli existuje něco jako jednoduchá a složitá hudba. A existuje?
Psaní románu zvenku často vypadá romanticky. Autor sedí u
okna, pije kávu, občas se podívá do dálky a pak z něj stříká proud geniality.
Realita je ale mnohem jiná a svým způsobem připomíná boj, kdy máte pocit, že
byste psací stroj vyhodili z okna. Tyhle momenty frustrace vlastně skvěle
zachycuje seriál Californication, kde fakt psací stroj skončí v bazénu. Proč je
psaní teda tak přitažlivý?
(Zdroj: Pinterest) Trip hop není hudba, která by se snažila zalíbit každému. Pomalý, temný a introspektivní, zkoumá osamělost, odcizení a vn...
