Už ani nevím, kdo jsem.
A jestli je noc nebo den.
Necítím nic, jen proplouvám ulicí,
bez povšimnutí, jsem jako stereotyp všední.
Už mi ani noční můry nevadí,
vždyť jsou mojí součástí.
Už nemám sílu se zalykat,
ale ani jídlo polykat.
Vždyť všechno chutná jako hniloba a hlína,
která můj hrob pokrývá.
Žádné komentáře:
Okomentovat