V poslední době se sama sebe ptám, kam se poděla láska. Znáte tu písničku od Kasabian "Where Did All The Love Go?"...já nevím. Já nevím.
Ale vážně, kam se poděla láska? Čím dál víc lidí vyhledává jednorázovky nebo žije v otevřených vztazích. Upřímně, ať si každý dělá, co chce, pokud ho to činí šťastným. Nikoho nesoudím. Někdo má takové priority, někdo makové, a někomu stačí k životu jednorázovky.
Mladoduše.
Když řeknu, že jsem na tohle stará, nemyslím tím věk. Ale tu duševní stránku. Právě ta, jako kdyby se u většiny někam vytratila. Staroduše. Kde jsou? Schovaly se snad před lačnými mladodušemi? Rezignovaly?
Dnešní svět je ubíjející. Nátlak se na všechny tlačí ze všech stran. Je to jako kdybyste stáli mezi zdmi, které se pohybují k sobě a chtěli vás zmáčknout. A umačkat. Moderní doba. Stali jsme se otroky. I když na noze nemáme přikované železné koule, jsme otroky téhle doby.
Staroduše.
Chceme být svobodní. Chceme žít s láskou. Kde jí ale najít, když jí sarkasmus, absence empatie a chamtivost pohřbily?
Jak někdo může žít bez citové podpory?
Jak někdo může to prázdno vyplňovat alkoholem nebo bezduchým sexem s někým, kdo ho ani nezajímá?
Co se to stalo?
Okovy moderní doby. Nechci je. Chci otevřít srdce. Chci ji / sebe vysvobodit.
Lásko, kde jsi? Kam ses ztratila?
O tomhle tématu jsme si spolu psaly a dalo by se k tomu říct strašně moc věcí, ale podle mě jedna hlavní myšlenka tohoto je: Pokud něco chceš dostávat, musíš to nejdříve dávat. Dříve jsem byla hodně uzavřena, říkala si, proč jsou všichni takoví, nedávají najevo city, chybělo mi to a tak jsem se jednoho dne odhodlala to změnit a začala jsem u sebe. Začala jsem projevovat více svoje city, říkat “mám tě ráda”, byt více kontaktní a otevřená. Udělalo to strašně moc a najednou kolem sebe tu lásku vidím. Neříkám, spousta lidi je přesně takových, jako píšeš. Ale když se člověk podívá pozorně, zjisti, že spousta lidi nám je až moc podobná, jen se boji ukázat svou “zranitelnou” stránku. Pravděpodobně to beru z trochu jiného pohledu, než to myslíš, ale myslím, že je tohle důležité. Každopádně si tuto úvahu napsala krásně a výstižně a úplně cítím, co si tím měla na mysli, ale přestože se někdy svět zda nějaký, nemusí to tak úplně být. Někdy stačí trochu změnit svůj pohled, někdy své chování a někdy prostě jen sociální bublinu, v které se dotyčný nachází. ♥️
OdpovědětVymazatPsaly :) A psala jsem to nejspíš z rozmrzelosti. Mrzí mě, že jsem tu byla vždy pro všechny, dobrovolničila jsem několik let, 10 let jsem už dárkyní u UNICEF apod., ale čím dál víc přátel je toho názoru, že zakládat rodinu je kravina stejně jako třeba svatba apod. A myslí to vážně. A mě to prostě mrzí. Nemyslím si, že tahle zapšklost by měla být smyslem života. Vždyť tu přeci nejsme od toho, abychom se zabývali vlastní sebestředností. A proto jsem je pojmenovala "mladoduše". Protože tihle lidi jsou nevybouření a nedokáží se soustředit na ten hlubší smysl života. Vím, že s tím nic já neudělám, že nikdo nebude jako já nebo ty. Ale taky jsem cítila nutkání se z toho trošku vypsat, protože jsem necítila fér vůči sobě tu frustraci držet v sobě :)
Vymazat