Proč zrovna ta abstrakce?

 Mé obrazy s abstrakcí jsou víc než osobní, nejsou to jen obrazy, je to i poselství.

(Koláž detailů mých abstraktních děl; struktura)

Pro někoho je abstrakt o nesmyslných čmáranicích. Možná, že se to dá i pochopit. A já nebudu nikomu jeho názory vyvracet. Sto lidí, sto chutí, no ne?

Já se ale v tomhle stylu vyjadřování našla. Neumím popsat emoce slovy. Neumím popsat sny, touhy, duši a mnoho dalšího. Lze to vůbec? Možná proto se vyjadřuju skrze obrazy. Potřebuju ze sebe dostat tu hloubku. 

            S obrazem nejsem hotová, dokud nevyzvrátím vše...

Abych vám to lépe přiblížila. Znáte ten pocit, kdy vám nesedne jídlo a vy jste nuceni ho vyzvracet? A i když zvracíte, pořád se něčím dávíte, i když máte už vlastně prázdný žaludek, ale stejně máte pocit, že něco musí ven. A tak to chodí i u mě ohledně malování. Obraz pro mě není nikdy dokončený, dokud na něm neznázorním i detail, který možná dokonce na první pohled neuvidíte, ale pro mě je přesto velice důležitý.

            Není to jen o míchání a nanášení barev

Abstrakce není jen o nanášení barev a tvoření obrazců. Jde o to, přenést na plátno nebo jiný podklad tu myšlenku. Část vašeho nitra. A to já promítám i do struktury, kterou tvořím z bylinek jako je měsíček nebo šalvěj, z přírody jako je hlína nebo popel nebo dokonce i ze soli a cukru. Snažím se sdělit nějaký příběh, který vidí ne všichni. A proč ho nenapíšu, když se věnuju i psaní? Nemůžu. Nejde to. Některé vize zkrátka nelze popsat slovy. 

Odpověď na to, co mě inspiruje...je prostá. Je to život.