,,Proč jsi mi neřekl nic o Orionu? Takže to, co pro tebe znamenám? To je to, čím jsem pro tebe vždycky byla? Nic než jen stupidní projekt?" Eloise se zeptala se zeptala s absencí každé jiné emoce krom hněvu. To, že jí Sam nikdy nic neřekl o Orionu jí ničilo. Kolik dalších lidí bylo majetkem Spektra? Kolik dalších lidí nedostalo možnost výběru?"
,,Eloise, poslouchej mě..."
,,Ne! Už jsem slyšela dost. Mám dost poslouchání rozkazů. Teď poslouchej ty mě - končím!"
,,Nemůžeš skončit. Oni tě zabijou."
Možná. Pokud se jim podaří jí lokalizovat. Eloise se za každou cenu chtěla zbavit čipu. I kdyby to znamenalo vyříznout ho rezavou čepelí. Nedokázala přijmout fakt, že byla nic než jen šachová figurka v něčí hře.
,,Tomu se asi nedá vyhnout." Chladně odpověděla a opustila kancelář. Takže její intuice byla pravdivá. Sam celou dobu věděl, o čem Orion skutečně je. Najednou měla pocit jako kdyby jí vrazil nůž do zad. Spěchala do svého pokoje, aby si mohla zabalit věci a odejít. Daleko pryč. Daleko od Spektra. Daleko od Sama.
Jak jí to jen mohl udělat? Jak tohle mohl dopustit? Eloise měla pocit jako kdyby jí srdce chtělo vyskočit ven z hrudi a posadila se na židli. Zaklonila hlavu a zavřela oči. Potřebovala vydechnout. Potřebovala být sama se sebou. Srovnat si myšlenky. Vypořádat se s tou zradou. A celou tu dobu před očima měla Sama.
Žádné komentáře:
Okomentovat