Neznámé kroky rychle rozprášily vzpomínku na Kamčatku a vyhnaly Josephův hlas Eloise z hlavy. Otočila se směrem ke krokům, které jí rozptýlily ze vzpomínání a její oči stanuly ve známé tváři. Ilya. Ve škole trávil část času jen aby hlídal Eloise. Nikdo ale o tom neměl vědět. Při pohledu na Ilyu se Eloise na moment znovu vybavil sen, který jí přivedl do zimní zahrady. Byl to ten typ snu, kdy se člověku o někom zdá, a poté - ve skutečném světě - neví, jak se na dotyčnou osobu podívat nebo jak s ní komunikovat.
,,Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit. Popravdě jsem tě tu ani nečekal."
,,Skoro to zní jako kdyby jsi mě hlídal a našel a přišel s nějakou výmluvou." Eloise odpověděla s lehce sarkastickou odpovědí.
,,A tohle je ten důvod - proč jsi jedna z nejlepších. Perfektně dokážeš prohlédnout lidi. Dodnes jsem nepochopil, proč se tě Spektrum nikdy nevydalo hledat."
,,Snad proto, protože má lepší lidi než jsem já." Pokrčila rameny. Ani ona neznala odpověď, a tak se snažila přijít s nějakým racionálním vysvětlením.
,,To bych neřekl. Neřekl bych, že je někdo lepší než ty." Ilya opatrně přistoupil k Eloise. K překvapení obou, Eloise neudělala krok zpátky. Pochopila, že za tu dobu začala mít Ilyu ráda. I když věděla, že v případě největší nutnosti ho bude muset odstranit. Nějakým způsobem jí ale připomínal Sama.
Žádné komentáře:
Okomentovat