Možná si někteří pamatujete můj starý blog "Lost Yellow Umbrella", na kterém jsem byla aktivní několik let. Nicméně jsem se ho rozhodnula přesunout na tento nový blog. A co mě k tomu vedlo?
Jedna velká tlustá čára za minulostí. Velkou roli zde hraje i můj současný stav, který mě nutí k dalším rozhodnutím. Ale pěkně od začátku.Rok 2019 se vleče v objetí se samým zklamání, kdy to všechno začalo na podzim 2018. Výpověď v práci, kdy firma z finančních důvodů skončila. Větší zlom nastal koncem května 2019, kdy jsem nastoupila do nové práce. Přesněji řečeno - lékářská kontrola, kdy mi firemní lékařka přišla na závažný problém se štítnou žlázou. V nemocnici mi o čtrnáct dní byla zjištěna další diagnóza, kdy mi pan doktor našel tři větší nádory v krku.Následně jsem byla poslána na punkci do Prahy.
Ovšem výsledky prokázaly do, že nádory jsou (naštěstí) nezhoubné, ale že není vyloučeno, že se mohou zvětšovat a způsobovat mi daleko větší problémy.Od té doby jsem ale na neschopence, jelikož denně trpím migrénou a poměrně silnou závratí, kdy nejsem schopná normálně fungovat, i přesto že jsem se o to v práci pokoušela. Teď ale žiju v období plném stresu, kdy nevím kudy kam. Záchvaty paniky (kdy mi byly naordinovány další léky, ne přímo antidepresiva, ale něco na ten způsob), stres ohledně toho, že nejspíš přijdu o zaměstnání, ale i stres, kde jinou práci sehnat, jelikož je to v místě, kde žiju, velmi komplikované.A tak vlastně žiju s výčitkami, co jsem udělala špatně. Proč se tohle děje mně atd.
Všude, kde jsem předtím pracovala, jsem pracovala svědomitě a řekla bych, že i víc než stoprocentně. Teď jsem ale ve stresu (jelikož jsem ve zkušební době), co si o mně asi říká vedení, a že v jejich očích a kolektivu musím vypadat asi jako flákač. Třeba to tak ale vůbec není, to nedokážu posoudit.Denně se snažím nad tímhle vším tolik nepřemýšlet a nedělat nějaké unáhlené závěry, ale to jde dost těžko. Možná v tom hraje i roli, že jsem puntičkářka a tohle všechno je pro mě nové a svým způsobem nepřijatelné. Svému tělu ale poručit nedokážu.Paní doktorka, u které se teď s tímhle vším léčím, mi řekla že tyhle stavy jsou pro tohle onemocnění typické. Všechny ty psychické výkyvy a podobné stavy. Dodala i to, že kdyby mi na to můj praktik přišel dřív, že jsem se mohla už dávno léčit, a že to nemuselo dospět do tohohle stádia.Ale stalo se.Už jsem se rozhodla změnit celkově i stravu, svůj životní styl, ale připadá mi to všecho zbytečné, protože se cítím stále stejně.Dospěla jsem k závěru, že snad třeba změna prostředí by pomohla. Pro mě je to ale momentálně nereálná možnost.
A tak se vlastně pohybuju v začarovaném kruhu a snažím se najít nějaké východisko. Nějaké řešení.Přece jen, je mi 27 a chci žít. Možná je na čase si to říkat častěji. Dodávat si to odhodlání. Přece jen, zdravotní stránka souvisí i s tou psychickou.Pomalu se snažím nějak pohnout, posunout dopředu, pracovat na sobě. A proto přesouvám i blog - chci začít znovu a jinak. Ne, že bych se snažila utéct před minulostí. To nemůže nikdo, nikdy. Spíš to beru za změnu, znovuzrození. Hledání cesty sama k sobě.
Žádné komentáře:
Okomentovat