Prokrastinace a nový kabátec

Taky to v těhle vedrech máte tak, že jste po většinu dne líní a k večeru aktivní? 

Musím říct, že dnešek byl pro mě obzvláště prolenošený den. A to jsem tak chtěla psát a psát (na psaní druhé knihy se chystám už x dní a pořád jsem nenapsala ani větu...).

Takže začátek a zároveň asi i závěr dne pro mě byla práce na novém designu. Jak jistě víte, mám ráda minimalistický styl, tudíž jsem chtěla blog směrovat do tří osvědčených barev - bílá, šedá a černá. Ano! 

Ale ze záležitosti, která měla trvat (slabou!) půl hodinku, se stala záležitost, která se podobala čím dál víc shakespearovskému dramatu.

A nebo dramatu, na které by nedosáhly ani pikle z prostor Versailles. Žertuju pochopitelně. 

Ale! První "To snad néééé!" nastalo, když jsem otevřela službu Blogger. Změna designu. Ne, že bych neměla změny ráda. Naopak. Změny miluju. Ale k lepšímu! A systém, do kterého byl Blogger přenastaven mi absolutně nevyhovuje. Chaos. Nepřehlednost. Proč?

V ten moment jsem si připadala jako kdyby mě převálcoval kamion. A nebo alespoň tak si to představuju. 

Sice se teď nabízí větší škála předem navržených layoutů, ale...nic pro mě. A nebo jsem jen náročná! 

Nuže, nakonec jsem si jeden vybrala s tím, že ho celý zkrátka předělám a zanechám jen maličkosti. 

Chyba! Co se týká výběrů fontů do libovolných funkcí jako je "Název příspěvku" či "Záhlaví", tak je to tak neuvěřitelně chaotické. Následoval zoufalý povzdech se slovy "Asi si prostě budu muset zvyknout". Protože možnost, jak uvést celý tenhle nepořádek do původního stavu, není. Bohužel. 

Fonty jsou vůbec kapitola sama o sobě. Díky mateřštině nemůžu používat všechny typy fontů, protože č, ř, ď, ť, ň, ě, š...a přitom třeba Oswald je tak krásný font! A já jsem nebyla schopná smířit se ze zdechlým Arialem, který je pro mě totálně out. Tak jsem pátrala a pátrala a možnosti ubývaly a ubývaly zatímco mi Zazie pěla do uší. 

A vždycky jsem narazila na Oswalda. Přesně ten typ fontu, který bych si dokázala představit jako "Název příspěvku" aneb jak je teď přejmenováno "Písmo názvů příspěvků ve streamu". Smutný to svět. Nakonec jsem se musela smířit s Trebuchetem, které mi doteď není příliš po chuti, ale jak jsem říkala...č,ř,ď, ť a ti ostatní to neumožňují.

Alespoň, že Playfair (proč pořád říkám "Playful"?) Despair v Headeru nevypadá špatně. Přece jen - je to TO Vogue písmo! To musí fungovat! A tak, když jsem po hodině byla hotová, zapomněla jsem výsledek jaksi uložit.

"Óóóó kapitáne! Můj kapitáne!"

Takže znovu. 

Znovu celé.

Celičké znovu.

A tak jsem se po dalších desítkách minut kochala spokojeně (tentokrát uloženým) výsledkem. A to odbíjela 13:00 a zároveň i můj vrchol dne, protože od té doby jsem nedělala prakticky nic. 

Zacvičím si. Ne, je moc teplo.

Udělám si kosmetiku. Ne, je moc teplo. A od toho je večer.

Tak alespoň napíšu pár vět do chystané knihy. Ne, je moc teplo. Není inspirace.

Dám si vlasovou masku. To zní fajn! Voda!

Takže! Za celý den jsem zvládla prakticky jen dvě věci. A to jsem si dnes tak věřila! Ale ne každý den se musí dařit. Omlouvám tak prokrastinaci? Ne! Ale...vždyť je teplo.