"In Vitro"

 

Maluju odmala. Od koleček na zdi po papír. A v posledních letech plátno a sololit. Nikdy jsem ale na uměleckou školu nešla.

O umění jsem se zajímala sice vždycky, ale když přišlo na malování - veškeré techniky šly a stále jdou mimo mě. Jsem toho názoru, že pokud člověk umění necítí a neumí vyprojektovat část svojí mysli do psacího stroje nebo na plátno, tak mu ani nějaká technika nepomůže. 

Ano, občas vidím nějakou techniku, která mě zaujme, ale to je tak vše. Maximálně se od ní nechám inspirovat s tím, že se to třeba někdy bude hodit. Prozatím ale čmárám jak se mi hodí. Viz i tahle abstraktní malba na sololit 50x70.

Jelikož do maleb a svého psaní promítám veškeré svoje emoce, je pro mě přirozeností, že si u tvorby hystericky popláču nebo zatančím. Tvoření je pro mě svým způsobem obrovská terapie, při který to všechno dostanu ven a promítnu na plátno nebo do vyprávění. A proto jsem tenhle výtvor pojmenovala "In Vitro". 

Když pak sundám sluchátka je to jako kdybych se probudila. Čím dál  častěji ale utíkám od všední reality do svojí. 

A zrovna "In Vitro" vznikalo za poslechnu mojí oblíbený skladby z druhého dějství Satyagrahy, kterou najdete na YouTube pod názvem Satyagraha Act II.: Confrontation and Rescue. Pokud jste ale v nějaký skutečně depresivní fázy, pak skladbu určitě neposlouchejte. Tahle skladba na mě působí úzkostlivě až s pocitem beznaděje a naprostýho zoufalství. Samozřejmě inspirací mi byl minifilm od Dacreho Montgomeryho s názvem "In Vitro". 

Proč jsem použila ten samý název? Protože zkrátka je to to, co obraz vystihuje. Noční můru a útěk. Něco, co žije a nežije mimo mě. Strach. Je uvnitř a mimo mě. Jasně, na googlu si můžete zjistit, co In Vitro znamená, ale všichni si v tom určitě najdeme svoje.