Tenhle článek je ze 7ho května 2016. Tenkrát jsem ho na starém blogu psala v angličtině, rozhodla jsem se ho ale přepsat do češtiny.
"Bojuju za rovnoprávnost," řekla jsem mu.
"Takže jsi feministka. V týhle zemi jsme si ale všichni rovni," odpověděl.
Před nějakým časem jsem měla tuhle konverzaci s mužem, který se o mě zajímal. V tu dobu jsem se přestala stydět nazývat se feministkou, i když to mnozí vnímají jako sprosté slovo. Ano, bojuju za rovnoprávnost, za rovnost OBOU pohlaví. Neznamená to, že se zajímám o rovnost pouze v naší zemi. Tahle problematika je globální a rozhodně stojí za to bojovat.
Bojovat za rovnoprávnost neznamená jen získání práv pro ženy v cizích zemích. Znamená to taky to, aby se cítili muži pohodlně v téhle společnosti. Všimli jste si někdy, že muži jsou téměř šikanováni, když jsou na veřejnosti emotivní? Není to správně. Muži také mají pocity. Proč by je měli skrývat?
"Nebreč, přece jsi chlap!", "Koukej na něj, on brečí!" atd., atd..
Nikdo si nezaslouží být šikanován za projev emocí, nikdo není bezcitný robot. Muži jsou přece také živé bytosti. Muži si zaslouží vychovávat děti stejně tak jako ženy, i oni si zaslouží mateřskou dovolenou. Zaslouží si to samé, co si zaslouží žena. Přece naše děti jsou i jejich děti! Tak jim to neberme.
My všichni - muži a ženy - chceme vychovávat děti v tom nejlepším. Tak za to bojujme.
Stojí to za to.
Žádné komentáře:
Okomentovat