Já a můj vztah ke knihám

Odmala jsem byla introvert a číst jsem se naučila brzy. Snad mě k tomu motivoval i taťka, který mně a sestře po nocích vyprávěl příběhy z jeho dětství, když jsme byly malé. Snad to byla i mamka, které se na nočním stolku válelo vždy spousta knih, kdo ví.

Pamatuju si jedno sychravé odpoledne, kdy jsem se krčila v křesle s potahem se vzorem dalmatina v obýváku. Tenkrát mi bylo snad sedm a četla jsem Ruské byliny a pověsti. Měla jsem za sebou i ty pohádkové knihy jako různé Špalíčky apod., ale něco mě táhlo k těm "hlubším" knihám. 

Zhruba necelé dva roky se má čtecí mánie rozjela ještě v širším měřítku. Pod stromeček jsem totiž dostala knihu Harry Potter a Kámen Mudrců. Psal se rok 2000.

Na Štědrý den jsem četla celou noc, při lampičce. Mamka mě musela jít od knížky odehnat, a tak jsem se šla rychle vyspat, abych si druhý den mohla dočíst zbytek. A tak jsem každý rok pod stromeček dostávala nový a nový díl. A k tomu ještě několik dalších knížek.

Už v roce 2000 jsem se tak trochu ztotožnila s Hermionou, hlavní hrdinkou ze série Harry Potter. Byla chytrá, odvážná a neskutečná knihomolka. 

Musím ale říct, že Harry Potter je asi jediná fantasy série, která mě zaujala. Hodně jsem se ubírala k těm "hlubokosmyslupnějším" knihám. Zamilovala jsem se do Kytice a stejně tak do Máje. Ve škole jsem milovala hodiny čj, kdy jsme četli úryvky z čítánek. 

A díky tomu jsem začala navštěvovat místní knihovnu / knihovny, protože mi ty úryvky nestačily. Vždycky jsem odcházela minimálně se třemi knihami. 

Čím tlustší a starší kniha, tím pro mě lepší. 

Teď už pátrám víceméně po autorech. V klasických knihkupectví nakupuju ale málokdy. Miluju antikvariáty!

Všude samé knížky, mnohdy v ne úplně ideálním stavu, jejichž stohy člověk vídá až ke stropu, zaprášené regály a sem tam zatuchlá vůně ze staré knihy. Ta nostalgie! A když náhodou narazíte na knihu od P.B.Shelleyho, Shakespeara, Kerouaca nebo Bukowskiho, ach bože! Někdy jako kdyby na mě dýchla atmosféra 60s. Baret, šatky a jazz. A vy se skoro vidíte v tý underground kavárně, kde cítíte vůni nikotinu, která vás možná rozčiluje, ale ten jazz a přednesy začínajících básníků...bože, už někdo vymyslel stroj času?

Někdy mám pocit, že bych o knihách mohla diskutovat hodiny a hodiny. I když, je to vážně jen pocit? Kdo ví, snad v sobě pořád nosím ducha staré doby, který se probouzí se zvukem vinylů a starých knih.