Už ne další Izabela!

 „Musíme osvobodit polovinu lidské rasy – ženy – aby ony mohly pomoci osvobodit tu druhou polovinu.“ - Emmeline Pankhurst

Včera se před polskou ambasádou v Praze demonstrovalo za zesnulou Izabelu. Před pár týdny její úmrtí rozpoutalo nejen v Polsku řadu protestů. A přitom Izabela zemřít nemusela. Na vinně je především justiční systém, který zakazuje interrupce. Zároveň se ale vyšetřuje, zda nepochybili i lékaři. 

,,Zdravotníci se po odumření plodů rozhodli pro císařský řez, srdce pacientky se ale cestou na operační sál rovněž zastavilo a ona navzdory snahám lékařů ji oživit zemřela," uvedla Jolanta Budzowská, která právně zastupuje rodinu zesnulé.

Osobně si tohle vůbec nedovedu představit. Ta vize toho, že já nebo někdo z mých blízkých je v takové situace, kdy musím čekat, aby ze mě pomalu vyprchal život nebo na to, zda to já nebo mě blízká osoba vůbec přežije...to rozhodně není v pořádku. Je to vůči vší lidskosti. 

A tak nějak si říkám, kam se poděla Hippokratova přísaha. Izabela byla zcela jasně ohrožena na životě stejně jako její nenarozené dítě a tomu lékaři jen přihlíželi! Je to něco, čemu by nemělo být přihlíženo a v žádném případě tolerováno.

V jakém světě to žijeme, když o našem životě rozhoduje pár písmenek? To naše životy nemají žádnou váhu? 

A právě vůči těmto zákonům se v Polsku protestuje už od roku 2020. Zvlášť poté, co vstoupil v platnost znovu nový zákon o interrupci, z 27. ledna 2021 a ten tvrdí, že je interrupce legální pouze v případech:

když je život nebo zdraví ženy ohroženo pokračováním těhotenství.

když je těhotenství důsledkem trestného činu.

Na rozdíl od jiných zemí, kde je interrupce zakázána, ženy v Polsku nepodléhají trestu za nezákonné ukončení těhotenství; zdravotnický personál, který nařídil a provedl potrat, podléhá trestním postihům včetně odnětí svobody. Pro okolnost výše je nutný souhlas lékaře, zatímco potraty s ohledem na okolnost výše musí být potvrzeny státním zástupcem. Souhlas rodičů je nutný vždy, pokud je žena žádající o potrat nezletilá.

Izabela byla obětí tohoto systému. Navíc byla milující matkou a dcerou. A je zcela zřejmé, že lékaři pochybili. Místo toho, aby jí pokusili zachránit život, jen nečinně přihlíželi. To by se stávat nemělo. Je to celé špatně. 

My, ženy, jsme lidské bytosti stejně rovné s opačným genderem. Žijeme, dýcháme, rodíme, pracujeme, pokud můžeme a stejně tak chodíme i k volbám. Volební právo jsme získali teprve nedávno, kdy ho za nás vybojovali naše babičky, prababičky a praprababičky, jelikož se zrovna za volební právo neprotestovalo pár let. Ale dokonce stovku let! My - ženy v České republice jsme volební právo získaly teprve v roce 1919. 

Jak může mít někdo ale právo rozhodovat, co se svým tělem můžeme a nemůžeme? Je to v principu to samé jako kdyby vám někdo diktoval, kdy můžete dýchat a naopak. Jde přeci o náš život. 

Technologie letí sice dopředu, ale jak může pokračovat život vpřed, když mezi nás zákony staví genderovou hranici? Volební právo sice máme, ale vyslyšeny jsme už málokdy. Vezměte si jen to, že se oběti znásilnění nebo domácího násilí bojí stále ozvat, protože mají strach z nevyslyšení nebo výsměchu. Některé ženy mlčí po léta, protože se bojí, že jim nikdo neuvěří. A to vše kvůli této genderové hranici - obavy z mužů. To se musí změnit. Pokud ne kvůli nám samotným, tak si pojďme lepší svět vybudovat pro naše potomky. Pro naší budoucnost. Vždyť za ní bojovaly už naše prababičky. 

Není to tak dávno, co se protestovalo proti zpřísnění interrupcí na Slovensku. Slovensko totiž směřuje k částečnému zpřísnění pravidel provádění umělého přerušení těhotenství i k vyšší peněžité pomoci rodičům při narození dítěte se zdravotním postižením. Návrh zmíněných změn v prvním čtením schválil parlament. Vždyť ale ne každý má povahu na to, aby se celý život staral o zdravotně postiženého člověka. Je to náročné jak fyzicky, tak především psychicky a zkrátka ne každá žena na to má náturu nebo prostředky. Ano, stát může slíbit, že žena dostane příspěvky, ale...jsou peníze skutečně vše? Krom toho jak ty můžou vynahradit lidský život nebo případnou kompenzaci? To vážně žijeme v době, kdy se bude lidský život měřit nějakým příspěvkem? Za mě je to poměrně směšné.

Žádné právo, žádný další člověk, žádná finanční částka nemá právo rozhodovat o lidském životě! To si to lidé vážně neuvědomují? A pokud ano a stejně s našimi životy chtějí takto manipulovat, pak se ptám, kam se vytratila lidskost a empatie? Vidíte jí? Protože já ne. 

Kolik obětí jako Izabela ještě bude? A kolik jich bylo? A přitom k ničemu z toho nemuselo dojít, což je to vůbec nejsmutnější. V Polsku se aktuálně demonstruje s hesly Strajk Kobiet,  Nie idę do roboty nebo Ani jednej więcej!

A vlastně nejen v Polsku. Protestuje se i v  Amsterdamu, Budapešti, Chicagu, Edinburghu, Helsinkách, Londýně, Manchesteru, Praze, Sydney, Tel Avivu, Tokiu, či Vídni.

Pro zajímavost jsem našla i český interrupční zákon, protože určitě většina žen (nebo mužů) nemá ponětí o tom, co náš zákoník říká. A je dobré o něm něco vědět.

ČR potratový zákon

Během analyzovaného období (roky 2003–2014) došlo ke změně definice potratu. Definice platná do 31. 3. 2012 byla uvedena ve vyhlášce Ministerstva zdravotnictví ČSR č. 11/1988, o povinném hlášení ukončení těhotenství, úmrtí dítěte a úmrtí matky (vyhláška k zákonu č. 20/1966 o péči o zdraví lidu), která definovala potrat takto:

(1) Potratem se rozumí ukončení těhotenství ženy, při němž

 a) plod neprojevuje ani jednu ze známek života a jeho porodní hmotnost je nižší než 1 000 g a pokud ji

 nelze zjistit, jestliže těhotenství je kratší než 28 týdnů,

 b) plod projevuje alespoň jednu ze známek života a má porodní hmotnost nižší než 500 g, ale nepřežije

 24 hodin po porodu,

 c) z dělohy ženy bylo vyňato plodové vejce bez plodu anebo těhotenská sliznice.

(2) Potratem se rozumí též ukončení mimoděložního těhotenství anebo umělé přerušení těhotenství

provedené podle zvláštních předpisů.

K 1. 4. 2012 byla zákonem č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, tato vyhláška zrušena. Nový zákon definuje plod po potratu jako plod, který po úplném vypuzení nebo vynětí z těla matčina neprojevuje ani jednu ze známek života a současně jeho porodní hmotnost je nižší než 500 g, a pokud ji nelze zjistit, jestliže je těhotenství kratší než 22 týdny. Ze závazných pokynů Národního zdravotnického informačního systému, které vydává ÚZIS, lze k tomuto doplnit, že se potratem rozumí též:

a) ukončení těhotenství ženy, při němž bylo z dělohy ženy vyňato plodové vejce bez plodu, anebo

 těhotenská sliznice.

b) ukončení mimoděložního těhotenství anebo umělé přerušení těhotenství provedené podle zvláštních předpisů dle Zákona ČNR č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství a Vyhlášky MZ ČSR č. 75/1986 Sb., kterou se provádí zákon ČNR č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství. Nová právní úprava tedy snížila váhovou hranici, od které je plod považován za potrat, z 1 000 g na 500 g (plody nad 500 g bez známek života jsou považovány za mrtvě narozené dítě). Zároveň se zrušila část definice, kdy plod s alespoň jednou známkou života byl považován za potrat, pokud byla jeho porodní hmotnosti nižší než 500 g a úmrtí nastalo do 24 hodin po porodu. Takový plod je v současnosti považován za živě narozené dítě.

Legislativa upravující podmínky umělých přerušení těhotenství se v průběhu analyzovaných let 2003–2014 neměnila. V České republice v současnosti platí ve srovnání s jinými evropskými zeměmi spíše liberální zákon, který umožňuje provedení indukovaného potratu:

a) nepřesahuje-li těhotenství 12 týdnů, nebo nebráni-li tomu zdravotní důvody na straně ženy,

b) ze zdravotních důvodů při ohrožení života nebo zdraví ženy, nebo pokud je ohrožen zdravý vývoj plodu,

nebo jestliže jde o geneticky vadný vývoj plodu. Svědčí-li pro umělé přerušení těhotenství genetické důvody, lze uměle přerušit těhotenství nejpozději do dosažení 24 týdnů těhotenství. Za umělé přerušení těhotenství (UPT nebo též indukovaný potrat) provedené podle bodu 

a) uhradí žena zdravotnickému zařízení poplatek, který se v různých zařízeních liší. Zpoplatnění UPT bylo zavedeno v roce 1993.

Za zdravotní důvody, pro které nelze na žádost ženy uměle přerušit těhotenství (kontraindikace), se považují

a) zdravotní stav ženy, kterým se podstatně zvyšuje zdravotní riziko spojené s umělým přerušením těhotenství, zejména zánětlivá onemocnění,

b) umělé přerušení těhotenství, od něhož neuplynulo šest měsíců, s výjimkou případů, kdy

1. žena alespoň dvakrát rodila nebo

2. žena dovršila 35 let věku nebo

3. je důvodné podezření, že žena otěhotněla v důsledku trestné činnosti, která vůči ní byla spáchána.

Seznam nemocí, syndromů a stavů, které jsou zdravotními důvody pro umělé přerušení těhotenství, je uveden v příloze vyhlášky MZ ČSR č. 75/1986 Sb.

U žen mladších 16 let musí dát souhlas s UPT zákonný zástupce, v případě žen ve věku 16 až 18 let musí zdravotnické zařízení vyrozumět zákonného zástupce.

Při analýze potratovosti je žádoucí odlišit umělá přerušení těhotenství, která se dále dělí na miniinterrupce a jiné legální UPT, a samovolné potraty. Zatímco samovolné potraty jsou biologicky podmíněné a spočívají ve spontánním vypuzení plodu z dělohy, indukovaný potrat je ve většině případů důsledkem svobodné volby ženy s výjimkou UPT ze zdravotních důvodů.

Druhy potratů podle závazných pokynů Národního zdravotnického informačního systému:

1. samovolný: spontánní vypuzení plodu z dělohy před ukončením 22. týdne těhotenství.

2. miniinterrupce: jedná se o umělé ukončení těhotenství prováděné vakuovou aspirací. Tato metoda je pro

ženu šetrnější a lze ji provést v raném stádiu těhotenství, tj. do 7. týdne u prvorodičky a do 8. týdne u druhorodičky.

3. jiné legální UPT: legální ukončení těhotenství jinou metodou než miniinterrupcí do 12. týdne, u zdravotních důvodů do 24. týdne těhotenství. Po uplynutí 12 týdnů těhotenství lze uměle přerušit těhotenství, jen je-li ohrožen život ženy nebo je prokázáno těžké poškození plodu, nebo že plod je neschopen života. Nepatří sem ukončení mimoděložního těhotenství.

4. ostatní potraty: tj. potrat, který si žena přivodila sama nebo potrat provedený či iniciovaný nedovoleně jinou osobou – jedná se převážně o tzv. kriminální potraty.

5. mimoděložní těhotenství: umělé ukončení mimoděložního těhotenství. Vzniká při uhnízdění oplodněného vajíčka mimo dělohu, většinou ve vejcovodu, popř. též ve vaječníku či dutině břišní.

Od poloviny roku 2014 se k provedení umělého přerušení těhotenství používá i tzv. potratová pilulka, které se aplikuje ve zdravotnických zařízeních lůžkového typu obvykle v raném stádiu těhotenství.

Právě kvůli našim zákonům do naší země přijíždí řada polských žen podstoupit interrupci. Protože jim to naše zákony umožňují. Celá situace je ale smutná. To, že se narodíte někde, kde o vás není postaráno a nejste považováni za plnohodnotnou lidskou bytost, pokud nesplňujete to a ono. 

Všichni máme hlas, abychom křičeli a měli schopnost se ozvat, když je něco špatně a je třeba to napravit. Nebo se za někoho postavit a bojovat. Můj hlas patří všem ženám, jejichž hlas nemá takovou váhu. Všichni by měli být vyslyšeni. Bez ohledu na věk, pohlaví nebo sexuální orientaci. Všichni jsme lidi a narodili jsme se proto, abychom něco dokázali a ne žili v nenávisti a zášti, pokud je někdo jen trochu odlišný. Odlišnost vnímáme ale jen v hlavě. Nikdo není víc ani míň. Rovni jsme si všichni.