One of the Fifth
If you are not captived, you can never understand the growing will for a freedom. First you are broken, then you learn and watch before you stand up straight to face the man that prisoned you. We ran away, jumped from world to another world. In one dimension I was famous while in the other one I was a renegade.
He kept chasing us. We opened the invinsible door, he closed the first door behind us. He's become a shadow that was just one step behind us. Nightmare that tries to swallow you and leave the scar that influence your whole day.
And then...I can't remember how, we approached the original place. It nearly looked like a chinese temple surrounded by the beautiful garden so the temple can not be found. Only I was allowed to step forward. And so when I walked forward, an old monk stepped in front of me.
The whole place was different. There was a strange calm and wisdom and also four monks keeping the each of the five doors. Old monk has greeted me with a great respect and so I did. He never told me about the place, he only pointed to each of the monks keeping the gates.
„You can't be free if you are running from yourself,“ he said to me.
I tried to explain from whom I'm running away but he doesn't seem to listening to me. He just nodded to one of the monks and stepped away while the other one came over to face me. I had to fight him. But he defeated me. And then again. And again before the words of the old monk started to make a sense to me.
I understood that he's become a part of me. I need to accept him before I stand up. And the first monk was defeated.
☬☬☬
Jeden z pěti
Pokud nejste v zajetí, nikdy nepochopíte rostoucí vůli po svobodě. Nejprve jste zlomeni, pak se učíte a pozorujete, než se postavíte zpříma tváří v tvář člověku, který vás uvěznil. Utekli jsme, přeskočili ze světa do jiného světa. V jedné dimenzi jsem byla slavná, zatímco v té druhé jsem byla odpadlík.
Pořád nás pronásledoval. Otevřeli jsme nedobytné dveře a on za námi zavřel ty předchozí dveře. Stal se z něj stín, který byl jen krok za námi. Noční můra, která se vás snaží pohltit a zanechat jizvu, jež ovlivní celý váš den.
A pak... už si nepamatuji jak, jsme se přiblížili k původnímu místu. Vypadalo skoro jako čínský chrám obklopený krásnou zahradou, takže jste ho jen stěží mohli objevit. Jen já jsem směla vykročit vpřed. A tak když jsem vykročila vpřed, postavil se přede mě starý mnich.
Celé místo bylo jiné. Byl tam zvláštní klid a moudrost a čtyři mniši, kteří hlídali každé z pěti dveří. Starý mnich mě přivítal s velkou úctou a já pozdravila jeho. O místě mi nic neřekl, jen poukázal na každého z mnichů, kteří brány hlídají.
"Nemůžeš být svobodná, pokud utíkáš sama před sebou," řekl mi.
Snažila jsem se mu vysvětlit, před kým utíkám, ale zdálo se, že mě neposlouchá. Jen kývl na jednoho z mnichů a odstoupil, zatímco druhý se ke mně přiblížil. Musela jsem s ním bojovat. Ale porazil mě. A pak znovu. A znovu, než mi slova starého mnicha začala dávat smysl.
Pochopila jsem, že on se stal mou součástí. Musím ho přijmout, než se postavím na nohy. A první mnich byl poražen.
Žádné komentáře:
Okomentovat