Jdu za svým snem aneb spolupráce s Valem Kilmerem?

Možná. Teda, kdo ví! Ale život mě naučil, abych si šla za svými sny. A tak jdu, i když je to zatraceně těžký. Ale koneckonců, o tom život přece je :)

Ale teď k věci.

Díky ti, má bohémská intuice!

Na Vala Kilmera jsem narazila, když mi bylo asi deset? Tenkrát, tuším na Primě, dávali film Svatý. A já si přesně pamatuju to, jak mi ten film rychle utekl. Tak nějak jsem si pomyslela, že by bylo sen s tim člověkem se někdy sejít. Asi to znáte. Ten pocit, když na někoho narazíte a naprosto vás uhrane jeho charisma. Tenkrát jsem měla vidinu toho, že bych se s Valem snad mohla někdy sejít, jako takovej naivní, pubertální sen. 

Nikdy jsem se toho snu ale nevzdala. A malovala jsem a posouvala se dál skrze těžký, životní zkoušky. I když bylo období, kdy jsem uvažovala o tom, co za smysl má můj život, byly to jen zkoušky a já je ustála. Díky nim jsem tam, kde jsem. A jsem za to ráda. Protože kdybych udělala to a ono, pravděpodobně bych už byla vdaná. Ale díky mojí bohémský intuici nejsem. 

Vítejte v Kamp Kilmer

Poměrně před nedávnem Val založil Kamp Kilmer, kterýho jsem teď členkou. Je to naprosto úžasný místo plný umělců ze všech koutů světa, snílků jako jsem já, spisovatelů a bohémů. Je to takovej Woodstock, ale bez LSD a orgií. Val Kamp taky často navštěvuje a rád poslouchá vize ostatních. Minulej pátek jsme všichni měli možnost s tímhle mužem sdílet další brainstorming. Val taky nabídl lidem možnost spolupráce s ním. A tak jsem neváhala a přihlásila se. 

(obraz "Cherokee Spirit")

Spolupráce? Možná!

Letos v létě jsem malovala obraz zvaný Cherokee Spirit. Popadla jsem sololit, barvy, sluchátka a telefon a vydala se do zahrady. Tam jsem si pustila písně Indiánů a pustila se do malování. Jako kdyby něco vedlo mojí ruku. Vlastně...jako vždy. A já malovala a malovala až z toho vznikl výsledný obraz. A já si řekla, že bych ho ráda poslala do LA, do Valova studia HelMel. 

Se svým nápadem jsem se svěřila babičce a ta mě naplno podpořila. Dokonce mi počátkem tohoto týdne volala a ptala se, zda jsem obraz už poslala. A že se těší, až bude v televizi nějaký film s Valem, aby ho mohla ukázat dědovi. Podpora babičky ale není jediná. V malování mě podporuje celá rodina a přátelé a já jsem za to neskutečně vděčná. 

Je ale možný, aby obyčejná holka z miniaturní vesničky uprostřed Evropy, uprostřed ČR, mohla spolupracovat s takovou osobností? Pro někoho se to možná může jevit jako naprostá naivita, ale upřímně? Nechci žít život v pochybách nebo za pár let litovat toho, že jsem obraz nikam neposlala, a že z toho možná nějaká spolupráce mohla vzniknout. Možná ano, možná ne. To bych ale nezjistila, kdybych to nezkusila. 

Obraz poslán.

Žádost o spolupráci zaslána.

Jsem spokojená. Plná energie. Jděte si za svými sny, i když se někomu můžou zdát naivní nebo se snad dočkáte posměchu. Pokud totiž budete věřit svojí intuici, budete mít život stoprocentně šťastnej. A o tom to přece je :)