Eloise seděla na židli se svázanýma rukama. Vypadala zčásti mrtvá a stěží lapala po dechu. Jako kdyby měla brzy ztratit vědomí. Celá místnost připomínala spíš podzemní garáž a uvnitř ní bylo více mužů, kteří dohlíželi na to, aby se nic nevymknulo kontrole. Jeden z nich překládal, další stál za Eloise s elektrickou bičí v ruce. A naproti El seděl On.
,,Co víš o Orionu?" Zeptal se, ale Eloise mu nevěnovala sebemenší pozornost. Její vyčerpanost a únava jí nedovolily vydat hlásku. Všechno na co v ten moment myslela, byla smrt.
Po chvíli se ale s výrazem plného vzteku a malátností podívala na muže, který jí položil otázku ohledně tajného projektu. Škodolibě se ušklíbnla. A když její reakci viděl, pokývnul na muže, který stál přímo za Eloise.
Konec biče se dotkl její kůže a silný, elektrizující proud projel jejím tělem. Místností se roznesl křik, který se nesl dál skrze chodby věznice.
,,Tohle můžeme dělat celý den. A pak den poté. A další den znovu. A znovu. Jak jen dlouho chceš."
Mluvil k ní zcela klidným hlasem. A zatímco Eloise slabě oddechovala, aby načerpala síly. Stihla si všimnou, že její pouta jsou povolená. Adrenalinem se jí rozbušilo srdce a naděje v ní znovu vzrostla. Cesta ven.
,,Stačí mi jen tvoje odpověď. Stačí mi říct, co je Orion a budeš volná. A nebo ještě lépe - budeš se k nám moct přidat. Agentka s tak silným kořínkem by se nám náramně hodila. Navíc jak si pamatuju, tak jsi měla i docela hezkou tvář než jsi začala zlobit. Tak co říkáš?"
Eloise se znovu ušklíbnula a s výrazem plným opovržení na něj pohlédla.
,,Tрахни себя сука!" Posměšně si odfrkla a odrazila se od země, aby se jí podařilo převrátit židli a dostat se tak ven.
Po jejím pokusu se na ní ihned vrhl muž s elektrickou bičí připraven Eloise paralyzovat. Ta do své sebeobrany dala ale poslední zbytky sil a podařilo se jí útok odrazit a zpacifikovat jednoho z věznitelů. Neváhala a rozeběhla se ke dveřím, kterými byla zavlečena do místnosti.
V ten moment se chodbou rozlehl hlasitý alarm. Bez váhání se rozeběhla opačným směrem než kterým byla přivedena. Celá chodba se zdála být nekonečná a Eloise měla srdce až v žaludku.
Musí uprchnout. Teď nebo nikdy. Musí se dostat ven. Zastavila se u výtahu, kde několikrát mačkala tlačítko, aby ho přivolala k sobě. Chodbou se rozléhaly hlasy, které po uprchlé vězenkyni pátraly.
Žádné komentáře:
Okomentovat