Když ji pozoroval, na chvíli zapomněl na svět kolem. Její
porcelánová pleť, její plné rudé rty a havraní vlasy sahající k ramenům.
Skoro jako kdyby byla jednou z těch hereček ze dvacátých let – obletovanou
muži a topící se ve vlastní kráse a úspěchu a barbiturátech. S ní poblíž
se svět zapomněl točit a byl jen on a ona v tom neutichajícím echu
velkoměsta.
Nebyla to ale jen její krása, která ho očarovala. A snad i vzala duši. Byla to
i její osobnost. Tak nezávislá, spontánní a rošťácká. Byla to dívka, která
milovala Janis Joplin a Marlene Dietrich. Stará duše. A přitom tak mladá.
Sirotek žijící s macechou a těžko zvladatelná. Že by to byl její
nevybouřený talent? Nebo snad jen mládí? S tím elixírem jako i kdyby on
ožíval. Dávala mu život, i když o tom nevěděla. Zakázaná láska a moc dobře si
toho byl vědom. Vždyť jí bylo teprve osmnáct. Byla jeho Sněhurka.
A zatímco spolu kráčeli po chodníku, když její maceše slíbil, že Elizabeth
vyzvedne ze školy, ona u sebe měla svůj polaroid a zrovna se rozhodla
vyfotografovat bodláky u polní cesty. Krátili si cestu přes místo, kde brzy
měly vyrůst nové domy. Jaká to škoda. Tak krásná louka. Všichni ten kousek
zákoutí přírody milovali. V teplých měsících se zde lidé setkávali na
pikniku. A večer se zde promítali na plátně snímky starých hvězd. Plavovlasá
Venuše. Tu Elizabeth milovala. Pam, pam, pam-pam-pam. Marlene Dietrich
v gorilím kostýmu.
Žádné komentáře:
Okomentovat