Když vlak zastavil v Bělehradu, oddíl kterému se podařilo dopadnout obávaného ruského obchodníka se zbraněmi, vystoupil. Bělehrad, další destinace, kde se část Spektra měla postarat o člověka blízkému Yuriho Romanova.
Oleg Timofejev byl muž, který měl ve vlastnictví noční klub v centru města. Tradovalo se, že Timofejev je pravá ruka dopadeného Romanova. Byly zde i zvěsti, že Timofejev byl nevlastním bratrem Romanova. To byly ale nepodložené spekulace.
Když Eloise odbočila od skupinky na toalety, Sam jí zastavil.
,,Někdo by na tebe měl dát pozor. Rusové už vědí, že Egorov je náš."
,,Dovedu se o sebe postarat. Nemusíš mít strach." Eloise odpověděla a přejela Sama pohrdavým pohledem. Nemohla tušit, že to byl poslední pohled, který na něj vrhla.
Brzy se ztratila v hloučku spěchající davu, když zamířila na veřejné toalety. Celou dobu měla v hlavě jen jediné - dovede Samovi vůbec odpustit? Možná, že až když mise skončí a oni se vrátí zpět do Kanady, dovolená vyřeší všechny její pochybnosti.
A zatímco ve směru ukazatele odbočila doprava, omylem do ní vrazil muž, který se začal pohotově omlouvat. Když Eloise chtěla odpovědět, že je vše zcela v pořádku, pocítila na krku píchnutí. Skoro jako kdyby jí píchla včela.
Když se otočila směrem, kterým bodnutím přišlo, viděla nad sebou vyššího muže, který v ruce držel injekční stříkačku. Než ale začala zareagovat, protočily se jí panenky a cítila jak se jí podlamují kolena.
Chtěla křičet. Bránit se. Utíkat. Ale neznámá tekutina v její krvi jí učinila zcela bezmocnou. Muž stojící opodál Eloise popadl, aby jí odnesl pryč. V ten moment se ale nádražním prostorem rozprostřel výkřik. Ten patřil Samovi, který se předtím vydal intuitivně pohlídat Eloise.
Rozeběhl se přes dav lidí, který zrovna proudil k nástupišti.
,,Eloise!"
Když zaslechla jeho hlas, ohlédla se přes mužovo rameno a pohlédla směrem, kterým se hlas nesl. Její výraz byl ztracen v mrákotách a necítila končetiny. Skoro to celé vypadalo jen jako noční můra. Možná, že když zavře oči, probudí se.
Žádné komentáře:
Okomentovat