O čem, že ty Sny vlastně jsou?

Když jsem v roce 2018 dala prarodičům prvotinu Básně, kterou jsem nechala tisknout jen pro rodinu a přátelé, babi mi po přečtení volala, zda jsem v pořádku. Prý na ní kniha působila až moc smutně. Jsou na tom Sny podobně?

 

Sny jsou jako živý organismus

Moje odpověď zní: nevím. Nevím, jak na koho kniha zapůsobí. A to je na tom to nejlepší. Sny je jako živý organismus, který má na každého jiný vliv. A to je to, co mě na psaní baví. Líbí se mi, jak někdo ve stejné básni dokáže najít několik významů. Sama za sebe můžu říct, že není mým záměrem, aby kniha působila smutně, depresivně, či snad že mám myšlenky na sebevraždu. Ano, objevují se tam narážky na skok z útesu nebo utonutí a podobně, a i když smrt je jedním z hlavních témat knihy, není na tom nic depresivního. Smrt pro mě není smutným přídělem života.

Teorie multivesmíru a smrt

Abych vše objasnila. Věřím na teorii multivesmíru. To znamená, že vesmír není jen jeden, ale že jich je několik. A to znamená, že je i několik milionů, miliard nebo nekonečně mnoho Zemí, ve kterých žijeme. Smrt je pro mě vlastně mostem do dalšího života. Ano, nemůžu tuhle teorii prokázat, ale je to něco, co mi připadá nejpravděpodobnější. Někdo může možná namítat, že po smrti se naše duše jako hmota transformuje v něco jiného a že nemá energii doputovat do dalšího vesmíru, pokud tu nějaký je, ale vždyť i to je idea.

Takže ne, smrt opravdu nevnímám jako něco negativního. I když jsem se s ní střetla tváří tvář, oplakala smrt svých blízkých a svých domácích mazlíčků, je to vlastně normální reakce na odchod někoho blízkého.

 

Tajemné poselství snů

Multivesmír je vlastně celé téma Snů. Stejně jako sny samotné. Jak vlastně vnímáte sny vy? Jen jako jakousi „hibernaci“ než se zase probudíte? Nebo se v nich snažíte najít nějaký význam? Já patřím k těm lidem, co se snaží ve všem najít nějaký smysl. A to i ve snech. Nevěřím, že sny jsou jen takovou tou „dobíjející“ částí našeho života. Přeci jen se ze snů někdy probudíme unavení nebo přešlí a musíme nad nimi přemýšlet. Kdybychom měli načerpat energii, byly by sny negativní či emotivně vyčerpávající? To my moc smysl nedává. Ale kdo ví, jak tomu je.

 

Cantadora předávající poselství

A proč se věnuju vlastně psaní poezie a storytellingu? Pár známých mi řeklo, abych psala pohádky pro děti. Ale to já nedokážu. A co je na tom těžkého? Pro mě všechno. Stejně tak jako bych nedokázala napsat fantasy či erotický brak. Krom toho to nejsem já. Mě je blízké psaní poezie a storytellingu. Zřejmě ve mně odjakživa dlí ta cantadora, která musí předávat příběhy dalším 😊