Kolikrát se mi zdálo

 

Kolikrát se mi zdálo o ztrátě bolestivé,

kdy ze snu budila jsem se s pláčem a křikem.

Bojovala jsem ve válce nekonečné,

kde zas a znovu ztrácela jsem tě.

 

Kráčela jsem mezi hroby,

kam ukládala jsem část své duše.

Nechtěla jsem utírat žádné slzy,

které sžíraly mi obě tváře.

 

Počkej, zavři na moment oči,

ještě na malou chviličku zasni se.

Na okamžik, kdy chytil jsi mě do náruče,

když kolena má podlomila se.

 

Na ty nekonečné minuty úsměvů,

upřímné doteky proplétajících se prstů.

To teplo a rozbušené srdce,

žárem zalité tváře a usínání ti na ramenou.

 

A teď stojíš na druhé straně,

Kam nedosáhnu, obejmout tě nelze.

Křičím, pláču a vzdoruju odhodlaně,

ale ty mezitím…pomalu…mizíš v mlze.