Snad každý z nás alespoň jednou v životě zaslechl spojení jako „jednoduchá písnička“. Když jsem nedávno psala jednu Zaprášenost pro musicserver.cz, na moment jsem se zasekla nad tím, jestli existuje něco jako jednoduchá a složitá hudba. A existuje?
Dneska se ponořím asi trochu do filozofování, podobně jako když jsem mluvila o hudební nostalgii, a řeknu, že porozumět hudbě je jako učit se cizí jazyk. Jsou tu jednodušší díla a jsou tu složitá díla, kterým je těžké porozumět. Proto se někteří lidé učí hudbě celý život. Na jedné straně tu máme performery, jako je třeba Jennifer Lopez, na druhé straně je tu Wolfgang Amadeus Mozart – člověk, který vlastně musel pořád a pořád a pořád cvičit.
Chápu, že teď asi někdo namítne, že porovnávám jablka s
hruškami a jak můžu porovnávat současnou popovou divu s hudebním géniem. Ale o
to tu jde. Poukázat na rozdíl mezi jednoduchou a složitou hudbou.
Co to ale je ta jednoduchá hudba?
Zkrátka je to hudba, která se často spojuje s chytlavostí,
jasnou strukturou a rychlou schopností zaujmout posluchače. Je to hudba, nad
kterou nemusíte nijak složitě přemýšlet. To ale neznamená, že musí být
jednoduchá hudba povrchní. Mnoho skladeb vyžaduje ve skutečnosti precizní
melodie, které mají za úkol vám utkvět v hlavě, nepravidelné rytmy pro navození
dramatu a kontrastu, ale i experimentální zvuky. Rozhodně zde neplatí, že by
jednodušší díla znamenala, že nebyla žádná práce je složit.
A co složitá hudební díla? Asi bych se nebála říct, že se
jedná o díla, která zní „dospěleji“. Rozhodně ale neplatí, že by složitější
hudba byla kvalitnější. Hudba totiž může být komplikovaná a zároveň v sobě
nemít vůbec nic. Složitější díla se tak nehodnotí podle počtu not, ale podle
toho, co v člověku zanechají.
Na někoho může působit jinak například „Narayan“ od The
Prodigy a na někoho jinak „Purple Haze“ od Jimi Hendrix. Máme tu dvě odlišná
díla, dva odlišné žánry, ale obě skladby patří k těm nezapomenutelným.
Troufám si říct, že k určité hudbě musí člověk zkrátka
dospět. Když mi bylo nějakých dvanáct, tíhla jsem spíš k formacím jako Placebo
a elektronickou hudbu jsem považovala za něco, co poslouchají ti „jednodušší“,
protože v „ní přece nic není“. Teď je mi 33 a na elektronickou hudbu nedám
dopustit, podobně jako na trip hop. Underworld, UNKLE, Tricky a Massive Attack
jsou čtveřice, která se stala jakousi mojí kotvou. A to píšu i přesto, že mi
teď do uší burácí „Infra-Red“ od zmiňovaných Placebo. Živě ze Sziget Festival
2012, mimochodem.
A podobně je to i s hraním na hudební nástroj. Jsou
nástroje, na které dokážete zahrát první akord během pár minut. Ale to
neznamená, že jsou to jednoduché instrumenty. Nicméně neřekla bych, že je úplně
fér jednotlivé nástroje porovnávat. Zatímco u trubky musíte třeba řešit dech, u
houslí to, jak držet smyčec a jak silně na něj (ne)tlačit. Někomu půjde hra na
bicí, někomu půjde líp hra na kontrabas, protože pro něj bude prostě
jednodušší.
Takže ve zkratce – existuje něco jako jednodušší a
složitější hudba? Ano i ne 😊 Pro génia je třeba
lehčí zahrát Třináct symfonických básní od Franz Liszt, zatímco „God Save The
Queen“ od Sex Pistols pro něj bude složitá. Chápete, kam tím mířím? 😊
Žádné komentáře:
Okomentovat