Single ve třiceti - no a?

Když je vám šestnáct, předpokládá se, že si budete užívat života, střední školy a randit.

Když je vám dvacetjedna, předpokládá se, že si budete budovat skvělou kariérní budoucnost a najdete si pana Pravého, se kterým později založíte rodinu.

Když je vám dvacetosm, předpokládá se, že už budete vdané a mít minimálně jedno dítě nebo budete alespoň v očekávání a budete zkrátka zabezpečené.

Tenhle tlak je na nás - na ženy - vyvíjen téměř ze všech stran. Od prarodičů, rodičů, setkáváme se s ním i v práci, kdy se nás kolega nebo nadřízený zeptá na danou věc ve stylu "A ty nechceš mít rodinu?", "Měla by sis někoho najít". Když se chcete seznámit, působíte zoufale aneb "Tý je dvacetosm, buď je hrozně náročná, špatná v posteli nebo spí kde s kým."

Osobně jsem vyzkoušela několik seznamek, ale zjistila jsem, že na nich najdete jen tři typy mužů.

První typ: Když neodpovíte do nanovteřiny, hned vám přiletí další vzkaz v podobně "Ty jsi ale arogantní kráva!" nebo "Odepsat je alespoň slušnost." A to přeháním, samozřejmě, že jsou v těchto reakcích minimálně tři gramatické chyby a nespočet žlutých emotikon.

Druhý typ: Když se mu podaří dát dohromady smysluplnou větu, nacpe do ní všechy možné a existující emotikony. A upřímně - na mě to působí negramotně. Hmmm, možná jsem arogantní snobka. 

a

Třetí typ: Pošle fotografii nebo rozměry svých intimních partií a ptá se na názor. Samozřejmě, když mu na "Co říkáš na 17,5?" odpovíte, že preferujete větší IQ, hned jste pro něj arogantní kráva a uchyluje se k urážkám jako v prvním případě.

Pochopitelně tohle všechno odrazuje od potencionálního seznámení. Pokud chce člověk povyražení na jednu noc, pak je to asi dobrá cesta jak na někoho narazit. 

Internetová seznamka je v dnešní době asi jen zoufalý pokus, aby se někdo s někým seznámil. Od jisté doby jsem jim přestala věřit, protože internetových hrdinů je "přemnoženo" a jsou všudypřítomní.

A zatímco v týdnu u mě došlo k jakémusi zlomu, snad prozření a zamyšlení nad tím, proč jsem ještě single, ulevilo se mi. Možná jsem tím vším tlakem z okolí jen byla nucená si někoho za každou cenu najít. Postupně si ale uvědomuju, že jsem šťastná. 

Jsem single a jsem šťastná. Už se ani nebojím třicítky, ze které jsem v minulosti měla fobii. Bála jsem se, že po třiceti budu pořád sama, žít ve zdmi oprýskaném domku s minimálně pěti kočkama. Většina mých spolužaček je totiž už vdaná a má děti. Dokonce i moje o tři roky mladší sestra má přítele, zanedlouho si budou stavět domek, a poté zakládat rodinu.

A já jsem sama. Ale ono to není ve finále vlastně špatně. Když přestanete vnímat ten tlak, uleví se vám. A prostě zavřete oči a řeknete si "Jsem single a jsem šťastná. Jsem single a jsem šťastná!" A pak zjistíte, že se tomu smějete, a že je vám dobře. Spolehnout se můžete totiž samy na sebe. Jak by řekla Emma Watson "I'm self-partnered". 

"I'm self-partnered and I don't give a fuck!"