165 dní do extrakce: Psychoanalytik a sny (Czech + English)

 

 Mary utíkala skrz opuštěnou budovu před dvěma agenty z FBI. Věděla, že to jednoho dne přijde a oni ji najdou. Život hackera je život na okraji společnosti bojující proti lžím vlády. Je to život, který si vybere málokdo. Jen ti, kdo chce mít svůj život pevně v rukou. A Mary byla přesně taková. I když to znamenalo, .že existuje pravděpodobnost, že se může dostat do vážných problémů se zákonem. A to se právě teď dělo.

Existovala minimální šance, že se podaří Mary agenty setřást. Ale i to minimum se počítalo. Mary utíkala jako myš lapená v pasti — se zrychleným tepem a srdcem bušícím pod vlivem adrenalinu. Čím rychleji ale běžela, tím větší pocit měla, že zpomaluje. Když se ohlédla přes rameno, už jí nepronásledovali jen dva agenti, ale pět. Jak jen se z toho dostat? Mary prudce odbočila doprava směrem k požárnímu schodišti, aby se po něm vydala pryč. Ale nemohla dolů. Před budovou byli další.

"Sakra," zaklela a bleskurychle se vydala nahoru po schodech. A začínala mít pocit, že bude muset zpomalit. Alespoň na chvíli. Na vteřinu. I když věděla, že je to riskantní. Vydechnout a nabrat dech, protože začínala cítit, že její kolena slábnou. Netrvalo to dlouho a Mary se ocitla na střeše. Rozeběhla se k protější římse v naději, že uvidí cestu ven.

"To je jak z blbýho filmu...," procedila skrze zuby naštvaně. A než se stihla nadechnout a otočit, aby našla rychle další možnou cestu ven, slyšela za sebou kroky. Mary dala ruce nahoru, aby se vzdala, a pomalu se otočila. Když tak učinila, svraštila obočí. Všichni agenti byli stejní. Nejen, že všichni měli stejný oblek a stejné sluneční brýle, ale i tváře, vlasy, všechno.

"To se mi snad zdá."

"Bohužel i v reálném světě se děje nemožné," promluvil jeden z agentů. "A naneštěstí pro vás, slečno Phoenix, se zdá, že vy jste toho důkazem. Vy a vaše hackerská skupina. Bohužel nám ale jeden muž stále uniká a my si myslíme, že ho moc dobře znáte. Jeho jméno je Thomas Anderson."

Mary znovu svraštila obočí a mírně naklonila hlavu na stranu. Prozradil jí snad agent, že ten hacker stále žije?

 

"Mary? Mary vnímáte mě?" Promluvil k Mary muž, který seděl na křesle naproti ní. Její nový psychoanalytik, kterého už rok navštěvovala.

"Ano, promiňte...jen jsem se nad něčím zamyslela."

"Vraťme se zpět k vašemu snu. Tomu, kde vás pronásledují agenti FBI. Říkala jste, že jsou všichni stejní. Snad něco jako klony? A jeden z nich vám prozradil, že jeden z členů hackerské teroristické organizace - Thomas Anderson - stále žije?"

"Ano..." Mary přikývla.

"A co si myslíte, že to znamená?"

"Nevím, já...sama to nechápu. O hackerském světě nic nevím," zalhala. I když Mary psychoanalytika navštěvovala rok, o svém životě nemluvila s nikým. Alespoň nikdy nikomu neřekla úplnou pravdu.

"Když jste mě začala navštěvovat, mluvila jste o tom, že někdy máte pocit jako kdyby byl svět jen jakýmsi filmem, iluzí, kterou vidíte v mlze. A všechna ta insomnie, deprese a úzkosti s pocity beznaděje, což jsou jen známky syndromu derealizace. K tomu jsem vám předepsal léky. Berete je tak, jak jsem vám řekl?"

"Ano, ale necítím se po nich nejlíp."

"Pokud chcete, můžu vám předepsat větší dávku nebo můžeme zkusit jiné léky-"

Mary přestala psychoanalytika vnímat, když pohlédla z okna. Na nebi se začaly objevovat červánky a obloha se zbarvovala do oranžových tónů. A jí přepadaly znovu ty pocity - ne nostalgie, i když se to tak mohlo zdát - ale pocity toho, že se světem není něco v pořádku.

"- pokud s mou léčbou tedy souhlasíte."

"S léčbou? Ano. Jistě."

"Dobře," psychoanalytik se pousmál a podal Mary recept s léky. "Uvidíme, jak tedy léky zaberou a pokud budete reagovat podle kýžených výsledků, hospitalizace nebude nutná. Na vašem zdraví mi velice záleží, Mary."

Mary si převzala od psychoanalytika recept a s díky si ho dala do kapsy. Když se s ním rozloučila a kráčela po chodbě ven z budovy, ještě jednou se ohlédla. Měla divný pocit, že jí snad sleduje. Byl to ale on? Nebo někdo jiný? Když venku míjela popelnici, recept do ní hodila a pokračovala dál po chodníku.

S dalším a dalším sezením jí bylo hůř. Syndrom derealizace? A kdo vlastně určuje, co je skutečné a co ne? Co když její sny jsou jen na moment odhrnutým závěsem skutečného světa? Nebo se snad jedná o jakési prorocké sny?
 

...

 

165 Days to Extraction: the Psychoanalyst and Dreams

 

Mary was running through an abandoned building from two FBI agents. She knew that one day it would come and they would find her. The life of a hacker is a life on the fringes of society fighting the lies of the government. It's a life that few choose. Only those who want their lives firmly in their hands. And Mary was just that. Even if it meant that there was a chance that she could get into real trouble with the law right in person. And that was happening right now.

There was a minimal chance that Mary would be able to shake the agents off. But even that minimum counted. Like a mouse caught in a trap, her pulse racing and heart beating fast on adrenaline, Mary ran as fast as she could. But the faster she ran, the more she felt like she was slowing down. When she looked over her shoulder, she was no longer being chased by just two agents, but five. How was she going to get out of this? Mary made a sharp right turn toward the fire escape to make her way down it. But she couldn't go down. There were others outside the building.

"Damn it," she cursed and made her way up the stairs at lightning speed. And she was beginning to feel like she was going to have to slow down. At least for a little while. Just for a second. Even though she knew it was risky. To exhale and catch her breath, because she was beginning to feel her knees weakening. It wasn't long before Mary found herself on the roof. She ran to the opposite ledge, hoping to see a way out.

"This is like scene cut out of a stupid movie...," she ground out through her teeth in annoyance. Before she could catch her breath and turn around to quickly find another possible way out, she heard footsteps behind her. Mary put her hands up in surrender and slowly turned around. As she did so, she furrowed her brow. All the agents were the same. Not only did they all have the same suit and the same sunglasses, but their faces, their hair, everything.

"I don't believe this."

"Unfortunately, even in the real world, the impossible happens," one of the agents spoke up. "And unfortunately for you, Miss Phoenix, you seem to be proof of that. You and your hacker group. But unfortunately, one man is still eluding us, and we think you know him very well. His name is Thomas Anderson."

Mary furrowed her brow again and tilted her head slightly to the side. Had the agent revealed to her that the known hacker was still alive?

 

"Mary? Mary do you perceive me?" The man sitting in the chair across from her spoke to Mary. Her new psychoanalyst she had been seeing for a year.

"Yes, sorry...I was just thinking about something."

"Let's go back to your dream. The one where you're being chased by FBI agents. You said they were all the same. Like clones, perhaps? And one of them revealed to you that one of the members of the hacker terrorist organization - Thomas Anderson - is still alive?"

"Yes..." Mary nodded.

"And what do you think that means?"